Žernovník
Druhým zastavením našeho putování jsou prameny potoka Žernovník, vyvěrající při staré cestě z Jablonce nad Nisou směrem k Huti.
Potoční studna měla od nepaměti pověst uzdravující vody. Ještě na počátku osmdesátých let 19. století ji obklopovaly mohutné buky, jejichž kmeny byly posety votivními obrazy. Místo bylo pietně udržováno, neboť v blízkosti pramene se tyčil Obětní kámen, v němž německé obyvatelstvo spatřovalo pradávný oltář svých germánských předků. Správa panství však neměla smysl pro romantiku drobného poutního místa, pro ochranu vzrostlé zeleně ani pro germánskou mytologii. Obětní kámen prodala kameníkům a mohutné buky skončily na panské pile.
Jedná se o místo společné regionální mytologie. Kromě zmíněného Obětního kamene se k lokalitě váže také pověst o Kostlivci. Podle ní měl ke studánce během slezských válek zabloudit raněný voják a zřítit se do úzké, hluboké šachty s čistou vodou. Hrozilo tak znečištění pramene a rozšíření moru. Nedaleko sídlící doktor Kittel měl však pomocí kouzelného zaříkání přimět vodu, aby se po celou noc vařila; ráno z ní zbyl pouze bílý kostlivec a nebezpečí bylo zažehnáno.
Obdobné pověsti o nálezech mrtvých vojáků jsou časté i v oblasti Žitavských hor.
Oblast je rovněž spojena s archeologickými nálezy, neboť jen několik kilometrů odtud, na Jistebsku a ve Velkých Hamrech, se nachází nejrozsáhlejší známé neolitické těžební areály v Jizerských horách. Právě zde se již v 6. tisíciletí př. n. l. těžil mimořádně tvrdý amfibolový metabazit, z něhož byly vyráběny vysoce ceněné kamenné sekery a další broušené nástroje. Výzkumy prokázaly existenci tisíců těžebních jam, výrobních míst s ohništi a obrovského množství štípané industrie, která dokládá specializovanou a dlouhodobou výrobu těchto nástrojů. Je tudíž pravděpodobné, že prastaré cesty vedoucí kolem pramenů Žernovníku znaly kroky lidí, kteří se na těchto výrobních centrech podíleli, nebo jimi alespoň procházeli. Neolitické sekery z Jizerských hor byly následně rozváženy do širokého okolí a objevují se na mnoha sídlištích v Čechách, na Moravě i v sousedních zemích; představují tak tichý doklad toho, že i tato zdánlivě odlehlá pramenná kotlina byla součástí dálkových kontaktů a výrobních okruhů pravěku.
